Recenze: Still Alice—Lisa Genova

Filmovým obálkám knih se snažím většinou vyhnout, na Julianne Moore se ale klidně dívat budu.

„I will forget today, but that doesn’t mean that today didn’t matter,“ jsou slova z proslovu, která pronese Alice Howland na konferenci o Alzheimerově chorobě. Jde o nejdůležitější proslov v jejím životě, ale druhý den si z něj nebude pamatovat ani slovo.  Alice totiž trpí Alzheimerovou chorobou. Její nemoc napadá nejen mozek, ale i pouta, která ji pojí s rodinou a přáteli. Zvláštní, že říkáme, že někdo “má Alzheimera“, protože z pohledu Alice se skutečně zdá, jakoby do jejího těla vstoupil ještě další člověk, který obrací její mysl i okolí proti ní.

Ruku na srdce. Kdo by chtěl číst o tom, jaké to je mít Alzheimera? Odpověď přeci každý zná. Je to hrůza. Alzheimer je choroba, pod kterou si lidé často vybaví pomateného důchodce, který se marně dovolává zesnulé manželky nebo zmatenou babičku, která se ztratila pět metrů od svého domu. Jako knižní námět je tedy Alzheimerova nemoc nevděčným a nelákavým tématem, které zavání starobou a zubními protézami. Přesto se americká neuroložka Lisa Genova rozhodla přijít s románem, jehož hlavní postava Alice Howland onemocní právě touto chorobou a to dokonce v padesáti letech, což je u Alzheimera nezvykle nízký věk. Protézu tedy nevlastní, je pořád fit a zmatenou babičku nepřipomíná ani zdaleka. Navíc je Alice vyhlášenou lingvistkou, která učí na Harvardově univerzitě. O to víc ji však bolí ztráta slovní zásoby a schopnosti komunikovat. Alicin příběh učaroval tisícům čtenářů a to i přes své depresivní téma. Jaká je tedy ta Alice, která ze Still Alice učinila bestseller?

Alice je především starostlivou matkou tří dětí Lydie, Anny a Toma a dále milující manželkou Johna, který taktéž učí na Harvardu. Je zvyklá fungovat nezávisle a být ostatním oporou. Když však postupně začne zapomínat to, kam chtěla jít a co chtěla říct, ztrácí svou samostatnost a tím i kus sebe sama. Alice je najednou závislá na svém BlackBerry a rodině. Mohou ji však milovat i po tom, co se z matky promění v dítě? Co když zapomene nejen jejich tváře, ale i, co je to láska? To jsou hlavní otázky, které trápí hlavní postavu Still Alice.

Díky tomu, že je kniha psaná z pohledu Alice, může čtenář nahlédnout do její mysli a všechny emoce prožívat s ní. O to silněji působí příběh knihy a o to lepší práci odvedla Lisa Genova jako spisovatelka. Zajímavé také je, že společně s tím, jak Alice ztrácí slova, mění se i jazyk knihy, z jehož slovní zásoby je postupně ukrajováno. Pro čtenáře i pro Alice tak předměty ztrácejí svá pojmenování a lidé přicházejí o jména. Výsledkem je silný zážitek a živá představa o tom, jaké to je být v kůži člověka, kterého postihla Alzheimerova nemoc.

Kromě ztráty paměti, přichází Alice i o přátele. Lidé se jí vyhýbají ať už ze strachu, že by je mohlo postihnout to samé, či protože nesnesou pohled na to, jak Alice přichází o své staré já. Lisa Genova se tak snaží upozornit na fakt, že Alzheimer s sebou nese jisté stigma a ostrakizaci ze strany společnosti. Tito nemocní lidé si vytvářejí vlastní svět, který míchá realitu s bludy a představami a který je pro jejich okolí nepochopitelný. A jak je známo, lidé se vždy bojí toho, co nechápou. Still Alice se proto snaží upozornit na fakt, že člověk s Alzheimerovou nemocí je pořád člověk a zaslouží si být součástí společnosti. Mimo ni by ztratili nejen kontakt s okolním světem, ale i s vlastním já.

Genovin román Still Alice je příběhem o nemoci, které je třeba věnovat více pozornosti a neobracet se k ní zády. V mých očích je tak Lisa Genova více neuroložkou bojující za své pacienty než spisovatelkou. Její styl psaní působí místy strojově a je znát, že se jedná o její první knihu. Hodnocení jazyka je však u Still Alice vedlejší, neboť jde především o příběh, který si klade za cíl obrátit pozornost společnosti ne k Alici, ale ke skutečným lidem, kteří mají Alzheimerovou chorobu. Tento úděl kniha splňuje a mnohým jistě otevře oči. Čtenáři, kteří mají s nemocí osobní zkušenost ať už jako pacienti, či jako „přihlížející“, knihu jistě ocení pro její autentičnost a jistou láskyplnost. Samotný závěr románu spíše vyšuměl do ztracena, než aby razantně uzavřel dějovou linii. Příběh celkově však jistě zanechá v každém čtenáři alespoň malý odraz naléhavosti, se kterou autorka k dílu přistupuje.


Základní údaje o knize:

Název v originále: Still Alice

Český název: Pořád jsem to já

Rok vydání: 2007

Počet stran: 292

Nakladatelství: Simon&Schuster

K dostání u nás: Luxor 269,- Kč

Odkazy: 

Lisa Genova

Alzheimer’s Asociation

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s